Vylézám z metra na náměstí Republiky a s lehkou nervozitou se snažím najít ulici Revoluční. Netrvá dlouho a Revoluční 7 je na dohled. S nadšením vcházím dovnitř. Vrátný na mě hledí trochu s překvapením. Když mu sdělím, že jdu do redakce Newsweeku, dívá se na mě s ještě větší nedůvěrou. Pět minut hledá v deskách a říká, že nic takového tu nemají. Jsem si stoprocentně jistá, že tohle je to správné místo. Zkouším vrátnému poradit, jestli není Newsweek ve třetím patře. Vratný se trapně pousměje a je po problému. Teď už jen najít toho, bez kterého by tento rozhovor nemohl vzniknout – Jiřího Nádobu. Když vejdu do redakce, pan Nádoba je první koho vidím. Optimistický a veselý, stejně jako na fotkách.
Jako člověk, který si prošel už řadou médií, jste se určitě setkal i s mnoha zajímavými osobnostmi. Jaká osoba/osobnost se vám vybaví, když se řekne rozhovor? Co pro vás byl silný osobní zážitek?
Dominik Feri. Osoba, která mě neskutečně zaujala. On je vynikající postava. Neskutečně nám seděl do našeho konceptu Newsweeku. Zafungoval jako symbol toho, jak bychom si časopis představovali. Takže když se s ním pak člověk bavil a poslouchal jeho nové a neotřelé názory, tak to prostě zapadalo.
Na druhé straně ale určitě existuje zážitek, na který nerad vzpomínáte. Je nějaký takový?
Nemůžu říct, že bych na to nerad vzpomínal, ale jednou jsem dělal rozhovor s Milošem Zemanem, ještě když byl předseda vlády. Byl jsem tehdy takový junior, který je rád, že se může dívat na to, jak to dělají ti zkušenější. Povídat si s předsedou vlády pro mě bylo samozřejmě hrozně zajímavé. Ale na co nerad vzpomínám? Takového asi nic nemám.
Být šéfredaktorem není lehká práce. Určitě i psychicky náročná, když je uzávěrka a nestíháte. Jak probíhá váš den?
Den ode dne se u mě zas tak neliší, spíše týden od týdne. My máme výhodu v tom, že nejsme týdeník. Už na začátku jsme věděli, že kdybychom Newsweek dělali jako týdeník, tak by to bylo na úkor kvality, kterou tomu chceme dát. Tím pádem máme dva typy týdnů. Jeden je výrobní týden (týden před novým číslem, uzávěrka v pátek v 18:00), ve kterém se člověk soustředí na konkrétní číslo. Musíte komunikovat s autory, jak jednotlivé články napíší, jak se jednotlivé texty převtělí do podoby časopisu. Dneska už to nejsou jenom písmenka, musíte myslet na to, jak se text zhmotní, jak dopadne design atd. To je podstata práce v druhém týdnu. Bavit se o článcích, ladit titulky, vytáhnout z těch textů to nejlepší. V prvním týdnu je čas určen spíše pro koncepčnější věci. Přemýšlíme, kde chceme mít časopis za měsíc, za půl roku. Hledíme spíše do budoucna. Já mám naštěstí v týmu vynikající lidi, skvělé editory, kteří se dokážou o provoz skvěle postarat.
V posledním čísle jste společně s Hanou Slívovou pracoval na „české jízdě“ (téma čísla o mladých lidech, kteří se snaží prorazit ve světě). Jak často se dostanete k samotné tvorbě článků a k té klasické psané žurnalistice?
Žurnalistika jako taková u mě určitě nepřevažuje. Byla čísla, kdy jsem dovnitř nepsal nic. Je mi to samozřejmě trochu líto, ale když jsme časopis připravovali, články spíše převažovaly a na mnohé se vůbec nedostalo. Určitě to není tak, že bych v každém čísle musel mít svůj článek. Samozřejmě do Newsweeku chceme dávat i pěkné věci z toho amerického. Já tu mám skvělé autory. Například Dana Anýže.
Nechybí vám to, že už na klasickou psanou žurnalistiku není čas?
Samozřejmě, že občas ano. Je toho ale moc. Když si přečtu článek například Dana Anýže, tak vím, že je dobrý. Vím, že se tam s něčím svým nemusím cpát. Teď jsme ale dělali s Hankou „českou jízdu“ a já jsem dělal rozhovor s Jakubem Dvorským. Tak jsem si po dlouhé době napsal velký článek.
V září jsem od Vás četla ještě články ve Forbes a v listopadu už tu bylo první vydání Newsweeku. Jak dlouho Vám trvaly práce okolo nového časopisu?
Příprava samotného časopisu trvala samozřejmě mnohem déle než od září do listopadu. Na tom, že v Česku vznikne Newsweek, jsme se dohodli už v květnu. V červenci jsme měli ještě cover v novém čísle, kde jsem dělal hlavní rozhovor, a od července jsem připravoval Newsweek. Dost času nám přes léto zabral design a snaha sehnat lidi do týmu. Bylo to vymyšlené tak, abychom měli od září plus minus jasno, jak bude vypadat design, jakou chceme strukturu. Abychom si v září mohli sednout s redaktory a domlouvat konkrétnější věci, aby zhruba věděli, do čeho půjdou. Samozřejmě to byla moc idealistická představa. Design jsme měli, ale pak jsme ho stejně celý předělali. Dost věci se dělalo až v září a říjnu.
Co bylo nejnáročnější na celé přípravě Newsweeku?
Hodně náročné bylo dohodnout se se správnými lidmi. Sestavit tým. Za to jsem teď opravdu rád, že tu mám lidi, kteří jsou opravdu špička v oboru. Není vůbec nutné, abych je nějak školil, učil je, co mají dělat. Smířil jsem se s tím, že šéfredaktor nemusí být ten, kdo umí nejlíp psát. Musíte si najít někoho, kdo to umí ještě líp. Druhá věc je najít tomu časopisu jasnou tvář. Co vlastně chceme psát. Hluboké analýzy o zahraniční politice nebo chceme svěží vítr o mladých lidech, co prorazili do světa. Dělat časopis o světě a o nás ve světě má mnoho poloh, je potřeba si najít tu správnou a dát tomu časopisu jasný tvar. Třeba Forbes je jasně vyprofilovaná věc.
Když přišel na český trh časopis Forbes, taktéž jste stál u zrodu. Co bylo hektičtější? Příprava prvního čísla Forbes nebo Newsweeku?
Samozřejmě Newsweek. Tentokrát bylo na mně, to všechno vymyslet. Taky jde o čtrnáctideník, takže je všechno rychlejší. Forbes byl o trochu zavedenější značka, třeba díky žebříčku miliardářů. Forbes je ikona, co se týče takového obsahu. Samozřejmě neřeší jen miliardáře, protože to by byla nuda, ale tvoří to důležitou část obsahu. Forbes je zajímavý i poměrně známým projektem – 30 pod 30, který dělá časopisu dobré jméno. Jde o projekt, na kterém je vidět kus práce.
Spolupracujete nějak s Forbesem?
Ano, v jednom čísle mi psal hlavní téma člověk z Forbesu. Bylo to o Češích, co pracují v Silicon Valley, a plus velký článek o šestici českých zaměstnanců z Facebooku. My jsme kamarádi a navíc jsou hned vedle (Newsweek a Forbes sídlí v jedné budově, a dokonce i na jedné chodbě – pozn. red.). S Petrem Šimůnkem se známe spoustu let. Už od té doby, co jsem byl v MF Dnes. Rozumíme si a v mnoha věcech si i radíme.
Viděla jsem fotku, kde jste s Jimem Impoco (šéfredaktor amerického Newsweeku). Jaké bylo setkání s ním? Jak na Vás působil?
Působil na mě jako velký formát novinařiny. Takový znalec světa. Bylo milé vidět, jak si váží toho, že si chceme půjčit jejich jméno a obsah. Je to pro ně pocta, jsou na to svým způsobem hrdí. To jednání bylo jako rovný s rovným. Nebylo to tak, že bychom se sešli, já měl notýsek a vypisoval si, co mám dělat. Bylo to prima.
Liší se od sebe hodně americký Newsweek a ten český?
Newsweek se teď v Americe prodává za 8 dolarů, což je poměrně dost. Je považován za takové prémiové čtení, co se týče zahraničí. Oni hodně řeší těžkou politiku, reportáže z konfliktních míst. V Americe to má své místo, má to tradici. Je to značka, která funguje. My z toho chceme udělat spíše mainstreamový časopis, který se dívá na svět nejen jako na komplikované místo. Ano, sice v novém čísle máme velkou reportáž o Trumpovi, velký rozhovor o ISIS, ale chceme se dívat na svět jako na místo, kde to funguje. Proto máme v novém čísle i velké téma o čtrnácti městech, kde se dobře žije. Nebo rozhovor s Maximem Velčovským, jako s člověkem, který našel cestu, jak prorazit ven a dělat něco světového.
Sledoval jste americký Newsweek už dřív, než přišla možnost zavést značku i v ČR?
Moc ne. (Smích) S nápadem přivést ho do ČR přišli vydavatelé. Newsweek pro mě nebyl vyloženě oblíbeným médiem. Je toho hodně, nedá se sledovat všechno. Líbilo se mi ale to propojení. Ve světě se děje tolik úžasných věci a ve zprávách jsou jenom ta traumata.
Americký Newsweek byl jeden čas pouze v internetové podobě. Jak to vidíte s internetovou podobou časopisu?
My se chceme primárně soustředit na tisk. Papír nemá cenu jenom toho, co je na něm napsáno. Musí být důvod, proč člověk papír tiskne a spotřebovává. Smysl je v tom, že časopis je designové dílo, není to pouze nosič nejžhavějších novinek. Dokonce jsme nominovaní i na cenu Czech Grand Design v kategorii Grafický designér roku. Například Respektu je teď jejich nový redesign hodně vyčítán.
Newsweek měl od prvního čísla černou obálku. Desátého března vyšel časopis poprvé s červenou obálkou. Proč najednou taková změna?
Když vyskládáte všechna ta čísla za sebou, vidíte, že to chce změnu. Zkusili jsme takový jarní facelift. Chtěli jsme vyzkoušet, co udělá to pravé americké logo. Černá vycházela z designu, který jsme si na začátku dali a který drží i s vnitřkem. Když si to nalajnujete, tak z toho pak logicky nechcete uhýbat. Máte něco vymyšlené a jen opatrně testujete, jestli zvětšit písmo, jakou zvolit barvu atd. Postupem času od toho člověk uhýbá. Na černou barvu byly i negativní reakce zvenčí. Černá se prostě nelíbí.
Jiří Nádoba
Šéfredaktor časopisu Newsweek Jiří Nádoba pracuje v médiích už od dob, kdy byl ještě studentem VŠE. Prošel redakcemi ČTK, Mladou frontu Dnes i Hospodářské noviny. Účastnil se také významného programu – Michigan Journalism Fellowships (program pro profesionální novináře). Společně s Petrem Šimůnekm v roce 2011 založil českou mutaci časopisu Forbes, kde působil až do roku 2015. Pak ale přišel na řadu nový zajímavý projekt – časopis Newsweek.